Hledám (se)

Pořád se všichni tak nějak hledáme.
Hledáme něco, co nám změní ten náš obyčejnej život.
Nebo nám aspoň ukáže správný směr ke štěstí,
o kterým se pořád tolik mluví, odpoví na všechny naše otázky.
A že jich je!

Chceme dosáhnout toho něčeho,
co nás nachvíli uspokojí a až nás všichni poplácají po ramenách,
můžeme začít hledat znova. Ikdyž vlastně vůbec nevíme co.

Všichni známe ty věty, který se kolem nás objevují tak nějak
od malička. Ani nevím, kde jsem je poprvé slyšela, ale znám je.
Známe je všichni.
Moc nesnít, ale spíš stát pevně nohama na zemi, nevěřit na pohádky
a na dobrý konce, radši být smířenej s tím horší. Pak přece nemůžeš být
zklamanej. A hlavně…hlavně se moc neodlišovat.

A když se rozhodnete, že si chcete vyšlapat vlastní cestu,
přijdou otázky.

 

To chceš cestovat, až do konce tvýho života?
A neměla bys už dělat nějakou normální práci?
Nemyslíš, že na tohle už seš trochu stará?

Každý chce znát jasnou odpověď, nejlíp hned a hlavně,
aby to byla ta správná.

Ani na jednu z těchto otázek pořádně neznám odpověď.
Vlastně se v tom pořád sama tak nějak plácám.
Vždycky jsem snila o všem.
Být úspěšná a zároveň žít v Africe a pomáhat černouškům,
 být středem pozornosti a zároveň neviditelná,
oblíkat se do krásných šatů a pak prostě
jen vyběhnout ven v teplákách.

A vlastně se pořád nic nezměnilo.
Pořád hledám ten svůj správný směr
a ptám se sama sebe na miliony otázek
.
Někdy dokonce najdu i správnou odpověď,
která tu moji zmatenou dušičku aspoň nachvíli uspokojí.
Ale za pár dnů hledám znovu.

Zbožňuju moře a vůni teplých večerů, taky to dětský nadšení,
když se ráno podívám z okna a vidím první sníh.
Zbožňuju tu zvědavost, když poznávám nový svět a miluju pocit,
který cítím, když se vracím domů.
Jsou dny,  který bych chtěla strávit jenom v posteli a pak dny,
kdy bych chtěla změnit celý svět.

Teď už ale vím, že si nemusím vybírat.
Že stačí sama sobě dovolit být tou holkou,
která vidí všechny barvy, nejen černou a bílou,
která miluje poznávání nových lidí,
ale nikdy nezapomene na starý přátelé,
která miluje smích, ale dovolí si i brečet.

HOLKA, KTERÁ ČASTO SNÍ
A VĚŘÍ NA DOBRÝ KONCE.

S láskou, Kristýna

Share on facebook
Share on twitter
Share on pinterest
Share on email

nohama na cestách
hlavou v oblacích
srdcem kdesi v neznámu

Česko – Anglie – Kanada

NEJNOVĚJŠÍ PŘÍSPĚVKY

Škatulkovaná

Škatulkovaná   Zkoušeli jste někdy spočítat, kolik máte nálepek? Do kolika škatulek patříte? A v kolika z nich jste to opravdu VY? Zvykli jsme si dávat všemu

Pokračovat »