Archiv autora: admin

Minimalismus v batohu

Minimalismus v batohu

Minimalismus v batohu

Není to poprvé, co se někdo pozastavuje nad tím,
jak můžu vyrazit na měsíc do cizí země jenom s malým batohem,
ve kterým mám pár věcí.

 

Jestli někdo už přišel na to, jak jet na motorce
a za sebou táhnout kufr, neváhejte mě, prosím, kontaktovat.
Ráda se přiučím a ocením i praktickou ukázku :))
Ano, Asiati by to zvládli. O tom žádná.
Víte, mně ale občas dělá problém udržet motorku na silnice i bez toho,
abych za ní vláčela kufr – takže se chápeme, ne? :))

 Když jsem se poprvé balila na 5 týdnů do Asie, ten malej batoh pro mě představoval sakra velkou výzvu. Potřebovala jsem být přece 
připravená na každou situaci. Co když bude celou dobu pršet?
No tak to potřebuju aspoň 7 termo ponožek, pořádně teplou mikinu a nejlíp 2 pláštěnky a deštník na procházky po promenádě. A co když z ničeho nic napadne v Asií sníh? Radši si sbalím jedny rukavice, 
čepici a pro případ i šálu. Nad termo kalhotama se ještě zamyslím. 
Nikdy nevíš, co přijde.
Nakonec jsem to zimní oblečení nechala doma. 
Ale neměla jsem z toho teda vůbec dobrej pocit :))

 

Po pár dnech, kdy jsem nosila pořád to stejný oblečení, jsem pochopila,
že půlku věcí v mém batohu ani nevyužiju. Že ta kosmetická taštička
s make-upem a řasenkou 
je tam úúúplně zbytečně.
Radši se o 15 minut dýl prospím, než asijským domorodcům
ve Vietnamu prezentovat evropskou krásu – kterým to je mimochodem úplně buřt.
Že než tahat na zádech sprchový gel, kondicionér i šampón,
tak se radši vysprchuju v šampónu – což bych mimochodem vůbec nepoznala,
kdyby nebylo na lahvičce napsáno „Shampoo“.

Víte, ono když si zkusíte batoh potěžkat ještě doma, tak vám to přijde jako brnkačka.
Že těch pár kilo přece unesete, protože vy chodíte do posilovny,
kde zvedáte dost hustý váhy – ne, to není můj případ :))
Ale věřte tomu, že po jednom dnu s 20kg batohem na zádech,
nebudete následují měsíc dělat nic jinýho, než shánět kvalitní masáž.
A bude vám úplně jedno, jestli je od sexy maséra s buchtama na břiše
a nebo na vás hupne 100kg masérka.
Hlavně ať už masíruje!!

A ještě jedna věc, která je vlastně úplně NEJPODSTATNĚJŠÍ.
Je úplně jedno, jestli máte s sebou 3 trička nebo 10. Smrdět budete tak či tak.
Ano, i vy slečny!

Možná to nebudete cítit, ale věřte tomu, že lidi okolo vás na to mají jiný názor.
A až budete přemýšlet nad tím, co to tady smrdí, buďte si jisti, že to jste vy :))
Možná ne tak vy, jako vaše oblečení. Zabránit se tomu prostě nedá.
Když taháte všechny vaše věci v malým batohu, kterej několikrát denně zmokne
a pak zase uschne, někdy je několik dnů ani nevytáhnete, tak se s něma dějí zajímavý věci.
To poznáte sami :))

No a tak jsem se naučila balit si jenom to, co opravdu potřebuju.
Prvně mi dělalo problém se do toho malýho batohu vejít
a teď nevím, co bych tam ještě nabalila,
abych ho měla plnej a neměla pocit, že jedu až moc nalehko.
Věřte tomu, že pokud si říkáte, že máte fakt jenom to potřebný, vždycky bude něco,
co za celou dobu z toho batohu ani nevytáhnete.

Joo a ještě něco.
Myslete na to, že pokud se každej den přesouváte někam jinam,
musíte ten batoh každý ráno znova balit.
A to je sakra rozdíl, jestli balíte 7kg nebo 20kg.
Bez make-upu a se 7kg batohem to už máte 30 minut spánku navíc.
To už je velkej důvod, proč vytřídit z batohu pár triček.
Co myslíte? 🙂

S láskou, Kristýna

Share on facebook
Share on twitter
Share on pinterest
Share on email

Minimalismus v batohu

Minimalismus v batohu Není to poprvé, co se někdo pozastavuje nad tím,jak můžu vyrazit na měsíc do cizí země jenom s malým batohem,ve kterým mám pár věcí.

Pokračovat »

Škatulkovaná

Škatulkovaná   Zkoušeli jste někdy spočítat, kolik máte nálepek? Do kolika škatulek patříte? A v kolika z nich jste to opravdu VY? Zvykli jsme si dávat všemu

Pokračovat »
Obyčejný věci, který ale v zahraničí nezažiješ

Obyčejný věci, který ale v zahraničí nezažiješ

Obyčejný věci, který ale v zahraničí nezažiješ

Nedávno jsem se se svojí českou kolegyní dostala k tématu, co nám v zahraničí nejvíc chybí z Česka. A po chvilce jsem si všimla, jak se obě usmíváme od ucha k uchu, bavíme se o věcech, který jsou vlastně úplně „obyčejný“ a my jsme z toho nadšený, jak malý děti. A i když jsme docela rozdílný osobnosti, najednou jsme se shodly úplně na všem a byly jsme naladěný na stejnou vlnu.

 

Les.
To bylo první, co nás obě napadlo. Věřte tomu, že není les jako les.
Nikde na světě nevoní les jako ten českej.
Nikdy mě nenapadlo, že by mi mohl v zahraničí chybět les. Ale přišlo to
hned v Brightonu, kde jsem po nějaký době začala pociťovat strašnou
potřebu jít do lesa. Cítit smolu a mech, odpočinout si od města, od lidí
a obejmout nějakej strom. Ale nebylo kam. Park byl maximum, kde jsem
mohla aspoň trochu utišit svoje choutky:)) A když jsem si psala seznam,
co musím/chci udělat, až budu na týden v Česku, na prvním místě bylo
„Jít do lesa“, a to se nezměnilo.

Jídlo.
To je taková klasika, která chybí v zahraničí všem.
Někomu míň a někomu víc. Třeba jako mojí kamarádce, která prohlásila,
že se ani tak netěší na rodinu jako na jídlo :))
Já jsem si ale všimla, že mi chybí jídlo, který vlastně ani doma moc nejím.
Hodně silnou chvilku jsem prožívala, když jsem si v Kanadě dala
chleba s máslem, šunkou a zavařenýma okurkama :))
To byste nevěřili, jak já jsem byla šťastná!
Tématem samo o sobě je svíčková a guláš. Vůbec to nechápu, ale na guláš
myslím snad už od ty doby, co jsem čekala na letadlo do Anglie a poprvé
odjížděla žít do zahraničí :)) Přitom já vůbec nejsem omáčkovej typ.
Asi si říkáte, proč si tu svíčkovou nebo guláš prostě neuvařím.
No protože moje mamka a babička nasadily tak vysokou laťku, že nemá
cenu se ani pokoušet. A ona stejně ta svíčková v zahraničí nemá takovou
pravou atmosféru, jako když ji jíte v Česku.

Opékání špekáčků.
Jak já se těším, až budu celá „smrdět“ od ohně.
Jak budu nadávat, že jsem si včera umyla vlasy a můžu si je dneska mýt
znova. Pomale se bude stmívat a ucítím vůni teplých večerů – který
mimochodem voní taky úplně jinak než jinde ve světě
.
Kromě toho, v Kanadě žádný teplý letní večery nejsou :))

No našla by se hromada věcí, který mi v zahraničí chybí. 
A i když bych většinu těch věcí mohla dělat i v zahraničí, tak by to stejně
 nemělo takový kouzlo jako doma. Jsou to ty věci, který máte spojený
 s okamžikama nebo lidma, a proto je máte rádi
. Nebo je ani moc rádi
nemáte- jako já chleba s máslem a zavařenýma okurkama – ale jenom vám
 připomínají domov a tak je vlastně rádi máte.

Každej má nějaký takový věci a většinou na ně přijdeme,
až když jsme nějaký čas bez nich.
A pak si těch obyčejnech věcí nebo okamžiků o to víc vážíme.

Jak já se těším na ty okurky :))

S láskou, Kristýna

Share on facebook
Share on twitter
Share on pinterest
Share on email

Minimalismus v batohu

Minimalismus v batohu Není to poprvé, co se někdo pozastavuje nad tím,jak můžu vyrazit na měsíc do cizí země jenom s malým batohem,ve kterým mám pár věcí.

Pokračovat »

Škatulkovaná

Škatulkovaná   Zkoušeli jste někdy spočítat, kolik máte nálepek? Do kolika škatulek patříte? A v kolika z nich jste to opravdu VY? Zvykli jsme si dávat všemu

Pokračovat »
Škatulkovaná

Škatulkovaná

Škatulkovaná

 

Zkoušeli jste někdy spočítat, kolik máte nálepek? Do kolika škatulek patříte? A v kolika z nich jste to opravdu VY?

Zvykli jsme si dávat všemu jména, definovat všechno a všechny. Asi je to pro
nás pak snadnější. Víme, do který škatulky patříme, co se od nás očekává a jaký (ne)máme být.

Ta slušná holka, kluk, co sedí vždycky v koutě, máma od tří dětí,
workoholik, vegetarián, sluníčkář, co žije zerowaste, anorektička, cestovatel, lesbička, holka s velkým zadkem, velkým nosem nebo s příliš velkýma snama. 

Přemýšleli jste někdy, jakou nálepku byste si vybrali, kdyby před váma ležel nepopsanej papír. Co byste na něj napsali, kdybyste mohli
začít úplně od začátku?

Kdo vlastně řekl, že ten kluk, co sedí vždycky v koutě nedobyje svět, že
holka s velkým zadkem nebude vzorem sebevědomý ženy, že matka od tří dětí nemůže být úspěšnou podnikatelkou, že holka s příliš velkýma snama jich nikdy nemůže dosáhnout nebo že ta věčně slušná holka se někdy nemůže opít do němoty :))?

Někdy nás okolí tlačí do škatulky, která ale není ta naše – je to taková ta škatulka pro to „být normální – zapadnout“. A někdy je ten tlak tak silnej, že si ani neuvědomujeme, že nemíříme našim směrem. Že ten směr, kterým jsme se vydali je vlastně cesta úplně někoho jinýho, ale rozhodně ne ta naše. A někdy dokonce i nachvilku uvěříme. Možná, že jsme jednou opravdu toužili sem patřit, jenže už to tak nemusí být. 

A několikrát za život, několikrát za rok nebo i několikrát za týden, potřebujeme sáhnout po gumě a vygumovat nálepku, kterou jsme si na ten papír napsali. Přepsat ji za nějakou jinou, ve který se zrovna cítíme líp nebo nechat to místo nachvilku prázdný. Můžeš gumovat do nekonečna,
škrtat a přepisovat. Některý nálepky napsat velkým, výrazným písmem – to ty, kde se cítíš nejlíp. A jiný napsat skoro neviditelně – to zase ty, kterýma si třeba nejseš ještě jistej a jenom zkoušíš. Hlavně nezapomeň, že je to tvůj papír, tvoje tužka a tvoje guma. A nikdo jinej nemůže nic připsat – pokud mu to nedovolíš.

Nebo by si ten papír radši nechal prázdnej
a prostě jenom byl- bez potřeby se definovat?

 Je to na tobě.
Jen na tobě.

 

S láskou, Kristýna

Share on facebook
Share on twitter
Share on pinterest
Share on email

Minimalismus v batohu

Minimalismus v batohu Není to poprvé, co se někdo pozastavuje nad tím,jak můžu vyrazit na měsíc do cizí země jenom s malým batohem,ve kterým mám pár věcí.

Pokračovat »

Škatulkovaná

Škatulkovaná   Zkoušeli jste někdy spočítat, kolik máte nálepek? Do kolika škatulek patříte? A v kolika z nich jste to opravdu VY? Zvykli jsme si dávat všemu

Pokračovat »
Klišé s názvem Být šťastný

Klišé s názvem Být šťastný

Klišé s názvem Být šťastný

Pamatuju si víkendy u babičky. Chodila každou neděli do kostela.
A já jsem hodně přemýšlela, jestli ten Bůh vážně existuje.
Jestli je opravdu někdo, něco, cokoliv, co na mě dohlíží
a co mi pomůže při písemkách z matiky :))

Do dneška jsem nezjistila, jak to s tím Bohem doopravdy je.
Ale matika mi vždycky šla, tak možná na tom něco bude 😀
Dneska už ale nemám pocit, že potřebuju věřit v něco,
 čemu umím dát jméno nebo podobu
.

Ještě jsem to ani nenapsala a už mi to v hlavě zní jako obrovský klišé.
Ale takový to klišé, který slyšíte už po tisící
a stejně se nad ním vždycky na chvíli pozastavíte a zamyslíte.

NAUČILA JSEM SE VĚŘIT V ŽIVOT.

Věřit v to, že pokud aspoň na chviličku opustíme svoji komfortní zónu, praskneme tu bublinu, která se často tváří jako náš nejlepší kámoš,
teprve pak se začnou dít velký věci.

Zázraky, štěstí, osud, důsledky velký dřiny – každej to může nazývat jinak. Já si myslím, že je to výsledek víry sám v sebe a velkýho kusu odvahy.

 Všichni víme, jak je sakra těžký, udělat jenom malý krůček z těch zajetých kolejí. Říct názor, kterej lidi nechtěj slyšet.
Usmát se na cizího člověka.
Dělat práci, která pro nás není jenom prací 
 nebo vyslovit nahlas svoje sny.

 Prober se, tohle přece není svět, kde se plní sny…

A víte co? Já jsem pořád přesvědčená o tom, že právě tohle je ten svět,
kde se sny plní
! Ale nestačí jenom snít, musíme si umět přát, věřit a život se nám stane tím nejlepším parťákem. 

Každej má v sobě takovej ten otravnej hlas.  Je tam po každý,
když jenom myslíme na malinkou změnu v našem životě,
když bychom náhodou mohli být šťastnější než ostatní
nebo když se nám naskytne nějaká nová příležitost. 

Co by si mysleli ostatní? Stejně na to nemám. Nemám na to čas.
A můžu si vlastně vůbec dovolit být šťastnej?

Ale co když se zrovna v tuhle chvilku rozhodnete,
 že tentokrát budete silnější než váš strach – než ten hlas –
a rozhodnete se nahlídnout, co vás čeká za zdí vaší bubliny.
 Je to jenom o tom prvním kroku do neznáma.
O tom, dovolit si být šťastní

 

Ne pro ostatní.
Šťastní pro sebe.
Šťastní sami se sebou.

 

 

S láskou, Kristýna

Share on facebook
Share on twitter
Share on pinterest
Share on email

Minimalismus v batohu

Minimalismus v batohu Není to poprvé, co se někdo pozastavuje nad tím,jak můžu vyrazit na měsíc do cizí země jenom s malým batohem,ve kterým mám pár věcí.

Pokračovat »

Škatulkovaná

Škatulkovaná   Zkoušeli jste někdy spočítat, kolik máte nálepek? Do kolika škatulek patříte? A v kolika z nich jste to opravdu VY? Zvykli jsme si dávat všemu

Pokračovat »
Coffee Girl

Coffee Girl

Coffee Girl

Až vám někdo bude tlouct do hlavy, že přece nepojedete do zahraničí, abyste s vysokoškolským titulem dělali kafe, umývali nádobí nebo dělali číšníka, usmějte se na něho, sedněte do letadla a těšte se na nový dobrodružství. Dá vám to mnohem víc, než jenom to, že budete umět udělat výbornou kávu. Například lekce korejštiny a polštiny 😀

Dneska jsem se od mojí kamarádky z práce naučila,
jak se korejsky řekne „ahoj“. Kdybyste se někdo chystal na dovolenou do Koreji, tak je to 
안녕, haha! Výslovnost něco jako „aňjoo“. Ale Ha Young – moje korejská kolegyně – ze mě měla docela srandu, takže tu výslovnost bych si před použitím v Koreji ještě radši ověřila.
Kdo ví, co jsem říkala :))

A když se dneska zákazník, který pochází z Polska dozvěděl, že jsem Česka, následovala lekce polštiny. Když pochopil, že polsky prostě
nerozumím ani slovo
, vzdal to s tím, že na všechno můžu odpovídat „kurva“, že to stejně říkají za každou větou.
Takže už umím i polsky, haha!

S láskou, Kristýna

Share on facebook
Share on twitter
Share on pinterest
Share on email

Minimalismus v batohu

Minimalismus v batohu Není to poprvé, co se někdo pozastavuje nad tím,jak můžu vyrazit na měsíc do cizí země jenom s malým batohem,ve kterým mám pár věcí.

Pokračovat »

Škatulkovaná

Škatulkovaná   Zkoušeli jste někdy spočítat, kolik máte nálepek? Do kolika škatulek patříte? A v kolika z nich jste to opravdu VY? Zvykli jsme si dávat všemu

Pokračovat »
Motýlí show

Motýlí show

Motýlí show

Znáte ten zvláštní pocit na letišti?
Ten, který přichází vždycky jenom tam?

Nevím, jestli byl už nějak odborně pojmenovanej, ale je to prostě 
ten pocit na letišti“.

Zvláštní mix energie, adrenalinu, zvědavosti a touhy
Občas se mi stane, že cítím ty motýlky v břiše,
o kterých se pořád tolik mluví a který chce každý zažít.

Já tuhle motýlí show prožívám na letišti.
Pak se objeví ještě několikrát v průběhu dalších dnů,
kdy mi příroda ukazuje ty její mocný kouzla
To pak jenom bez dechu stojím a nechávám motýlky,
ať dělají svoji práci.

Většinou se k nim připojí ještě nával štěstí,
který se projevuje neustálým opakováním, 
jak je to všechno nádherný a život je prostě kouzelnej!

A TO JE TO, PROČ MILUJU POZNÁVAT SVĚT.

Nemám ráda, když nade mnou má někdo moc.
 Přírodě to ale odpouštím. 
Dokonce to od ní i očekávám.
A ona mě nikdy nezklame!

 

Děkuji ti za motýly,
který nikdy nepřestanou lítat.

A co vaši motýlci, kvůli čemu vy zažíváte motýlí show?

 

S láskou, Kristýna
Share on facebook
Share on twitter
Share on pinterest
Share on email

Minimalismus v batohu

Minimalismus v batohu Není to poprvé, co se někdo pozastavuje nad tím,jak můžu vyrazit na měsíc do cizí země jenom s malým batohem,ve kterým mám pár věcí.

Pokračovat »

Škatulkovaná

Škatulkovaná   Zkoušeli jste někdy spočítat, kolik máte nálepek? Do kolika škatulek patříte? A v kolika z nich jste to opravdu VY? Zvykli jsme si dávat všemu

Pokračovat »
Aylmer lookout trip

Aylmer lookout trip

Aylmer lookout trip

 

 

 24 kilometrů v nohách 
 4 lekce o tom, jak správně použít sprej na medvěda
 68krát přesvědčování sama sebe, že žádní medvědi neexistují 
86 naplánovaných scénářů, jak by moje střetnutí s medvědem vypadalo 
(všechny měly překvapivě stejnej konec)
 4 (naštěstí) planý poplachy ze spatření medvěda 
248krát vyslovená věta „WOOW, TO JE NÁDHERA!“

Po každým novým objeveným místě 100% přesvědčená prohlašuju, že tohle byl ten nejkrásnější výhled a nic hezčího už prostě být nemůže. A pak přijde další výlet, další nová místa, další hory, jezera, výhledy a jsou zase ty nejkrásnější. Kanadská příroda mě nepřestává překvapovat!

S láskou, Kristýna

Share on facebook
Share on twitter
Share on pinterest
Share on email

Minimalismus v batohu

Minimalismus v batohu Není to poprvé, co se někdo pozastavuje nad tím,jak můžu vyrazit na měsíc do cizí země jenom s malým batohem,ve kterým mám pár věcí.

Pokračovat »

Škatulkovaná

Škatulkovaná   Zkoušeli jste někdy spočítat, kolik máte nálepek? Do kolika škatulek patříte? A v kolika z nich jste to opravdu VY? Zvykli jsme si dávat všemu

Pokračovat »
Hledám (se)

Hledám (se)

Hledám (se)

Pořád se všichni tak nějak hledáme.
Hledáme něco, co nám změní ten náš obyčejnej život.
Nebo nám aspoň ukáže správný směr ke štěstí,
o kterým se pořád tolik mluví, odpoví na všechny naše otázky.
A že jich je!

Chceme dosáhnout toho něčeho,
co nás nachvíli uspokojí a až nás všichni poplácají po ramenách,
můžeme začít hledat znova. Ikdyž vlastně vůbec nevíme co.

Všichni známe ty věty, který se kolem nás objevují tak nějak
od malička. Ani nevím, kde jsem je poprvé slyšela, ale znám je.
Známe je všichni.
Moc nesnít, ale spíš stát pevně nohama na zemi, nevěřit na pohádky
a na dobrý konce, radši být smířenej s tím horší. Pak přece nemůžeš být zklamanej. A hlavně…hlavně se moc neodlišovat.

A když se rozhodnete, že si chcete vyšlapat vlastní cestu,
přijdou otázky.


To chceš cestovat, až do konce tvýho života?
A neměla bys už dělat nějakou normální práci?
Nemyslíš, že na tohle už seš trochu stará?

Každý chce znát jasnou odpověď, nejlíp hned a hlavně,
aby to byla ta správná.

Ani na jednu z těchto otázek pořádně neznám odpověď.
Vlastně se v tom pořád sama tak nějak plácám. 
Vždycky jsem snila o všem.
Být úspěšná a zároveň žít v Africe a pomáhat černouškům,
 být středem pozornosti a zároveň neviditelná,
oblíkat se do krásných šatů a pak prostě jen vyběhnout ven v teplákách.

A vlastně se pořád nic nezměnilo.
Pořád hledám ten svůj správný směr
a ptám se sama sebe na miliony otázek
.
Někdy dokonce najdu i správnou odpověď,
která tu moji zmatenou dušičku aspoň nachvíli uspokojí.
Ale za pár dnů hledám znovu.

Zbožňuju moře a vůni teplých večerů, taky to dětský nadšení,
když se ráno podívám z okna a vidím první sníh.
Zbožňuju tu zvědavost, když poznávám nový svět a miluju pocit,
který cítím, když se vracím domů.
Jsou dny,  který bych chtěla strávit jenom v posteli a pak dny,
kdy bych chtěla změnit celý svět.

Teď už ale vím, že si nemusím vybírat.
Že stačí sama sobě dovolit být tou holkou,
která vidí všechny barvy, nejen černou a bílou,
 která miluje poznávání nových lidí,
ale nikdy nezapomene na starý přátelé,
která miluje smích, ale dovolí si i brečet.

HOLKA, KTERÁ ČASTO SNÍ
A VĚŘÍ NA DOBRÝ KONCE.

S láskou, Kristýna

Share on facebook
Share on twitter
Share on pinterest
Share on email

Minimalismus v batohu

Minimalismus v batohu Není to poprvé, co se někdo pozastavuje nad tím,jak můžu vyrazit na měsíc do cizí země jenom s malým batohem,ve kterým mám pár věcí.

Pokračovat »

Škatulkovaná

Škatulkovaná   Zkoušeli jste někdy spočítat, kolik máte nálepek? Do kolika škatulek patříte? A v kolika z nich jste to opravdu VY? Zvykli jsme si dávat všemu

Pokračovat »